Slzy v Mých očích

Pocity rozpolcenosti a vinny dorazily ke mně,
nevím co dál, už mě opustila naděje,
já prohřešil jsem se vůči tobě,
já stydím se, a je mi steskně.

Příšera zlá ve mně, poranila tvoje city,
Já řvu své „promiň“ na lesy.
Však to mi asi nepomůže,
Udělal jsme to co v pekle upraží mě.

Můj Anděl sestoupil z Nebes a pravil :
„Ty jsi ten, co se provinil“.
Já nechtěl jsem přiznat svou chybu,
však kaji se ze všech hříchů.
Proč jsme to udělal, proč jsem ti ublížil.

Nechápu sám sebe, že to tak dokáži.
Prosím tě odpust mi,
Snažím se polepšit.
Nechoď pryč, lásko má!
Jak už jsi říkala : „Od nenávisti jen krůček k lásce“,
doufám, že tě zas zahlídnu v dálce,
jak jdeš mi naproti,
a máváš mi.
Doufám v to.

Já vím, že hodně máš starostí,
že nic dobrého budoucnost nevěstí,
však zapomněl já jsem ti svou ruku podati,
však nyní to napravím, pevnou zdí stanu se,
a budu stále starat se o tebe.

Však, pokud mi dovolíš,
se k tobě přiblížit,
vím, jsem jak čert,
občas udělám špatný žert,
však prosím tě můžeš mi odpustit?

Ty, která jsi pro mě zemí, chlebem, vodou
i tou strouhou, která je blahodárná pro mé srdce,
bez ni pukne a rozlomí se.

Doufám v naději.