výletní requiem

Pokoj ponořenej do tmy, stěny s levnou výmalbou.
Všichni jsme v sobě sami, sami co cestu nenajdou.
Postel od špíny, prostěradlo flekatý.
Kdo v ní kdy spal a jestli nebyl prokletý.
Motýlí křídla v koutě umírající,
poklidně spí tvoji spolubydlící.
Zhasnutý světla slzy touhy skrývají,
ráno na tobě lidi nic nepoznají.

Deštivý ráno, na tvář ti mrholí,
vždyť se nic neděje, vždyť tě nic nebolí.
Tvá dobrá nálada je špatný znamení,
tohle se nestává, čekáš na skolení.
Pod rouškou přátelství kolektiv ztmelenej,
jak kdo na tom je ví, maskou zahalenej.
Vždyť je to jen pár dní falešnýho soužítí,
každej si pro sebe sní, co bude až se zpět vrátí.

Cizí pokoj, cizí postel, cizí náklonnost.
Cizí prostor, cizí čas, cizí společnost.