Pohádkový koktejl 2

Pohádkový koktejl 2

Vracíme se opět zpátky,
za Krasomilou do pohádky.
Nám dobře známá Krasomila
se kvůli drakoj neumyla.
Však zachránil ji chrabrý Jeník.
Poté navštívili blízký seník.
Taková zkáza (prakticky vzato),
tak té nezabrání ani NATO!
Narodily se jim 4 děti.
Ištok, Kazimír, Ingrid a Yety.
Vždyť tys děti nechtěl Jeníku ?!
Hold neměls s ní šu..(dovádět) v seníku!
Proč ty děti maj tak blbý jména ?
To vymyslel Honza při hulení sena.
Jeník totiž hulil všechno co se dalo,
ale to nebylo seno, co život mu vzalo.
To zařídil jeden stařeček
dík to, že Honza byl blbeček.
...Drž chvíli hubu - ty jeden fracku,
jinak ti za chvíli dám velkou facku.
Těmito slovy princezna seřvala syna.
Od smrti Jeníka je chudák "jiná".
Král pozval si dcery a ptá se: Jak rády mě máte?
Zdalipak ruku svou za mě do ohně dáte?
Přistup blíže milá Věro,
nejstarší to moje dcero.
Mám ráda tě víc než vše na světě,
nic nenahradí tě na téhle planetě.
Má drahá dcerunko to krásná jsou slova -
chtěl bych je slýchávat den za dnem znova.
A ty? - Vzhlédl ke Krasomile,
čím potěší mě tvé slovo milé?
Můj milý otče, mám ráda tě jako sůl.
No to si ze mě děláš prdel...myslíš že sem vůl?!
Za to ti Krasomilo dám jednu radu:
Koukej co nejrychlejc vypadnout z hradu.
Práskla dveřmi v místnosti a šla si sbalit věci.
Nehodlá už poslouchat tyhle blbý kecy.
Chytej - abys nechcípla, tu máš 4 zlatý,
ale teď už koukej padat támhletěmi vraty.
Když už se musím od svých dětí odloučit.
Zajdu se snimi naposled rozloučit.
Mé milé děti - hodné a pěkné,
napište dopis až s dědkem to sekne.
Poté se vydala přes hory a lesy,
došla na místo - neznámé - kdesi.
Z kopce se princezna do okolí kouká,
poslední jídlo do sebe souká.
Kdo se to drápe do kopce ? Princezna co spí na hrášku.
Má totiž kráva blbá na botách hladkou podrážku!
A kdo je ten týpek co za ní škrábe se do kopce?
Vždyť to je Bajaja a něco leze mu z poklopce.
Nebudu domýšlet co maj ti dva spolu,
radši se vydám z kopečka dolu.
Ale kam teďka dál? Přemýšlí dlouze ...
Mám 4 zlatý od dědka pouze.
Vydám se třeba do centra města.
Vede tam támhleta kamenná cesta.
Blíží se k městu, když tu zahlídla Shreka.
Sedí na patníku a balí si špeka.
Hej! -Ty princezno , nechceš taky ?
Sem totiž dealer tak mám toho mraky!
Tak to je matroš!Seš zelenej jak žába!
Tak to sem přihrej -dám si ho ráda!
Tváří se vesele a do toho křičí:
Tak to je zboží až sem z něho v pí..(Písku)!
Hodinu seděj a nevědí o sobě.
Princezna vrací se k původní podobě.
Potom přemýšlí kde složí ke spánku hlavu.
Přišla do města k velkýmu davu.
Co tu je za sraz ? - Ňáká bytost tu pláče.
Ach vy ste telata, vždyť to je Ošklivý káče!
Copak tě šeredo - svědomí hrýže ?
Na svědomí ti seru , ale mám na nohách lyže !
Jsem moc blbý na to abych navštívilo ňákou školu.
Kde by mi snad poradili jak dostat lyže z nohou dolu.
Tak to dost naštve když už je června půlka.
Na tu máš pistoli - zbyla v ní kulka.
K následkům nechci se nadále vracet.
Neboť by se vám mohlo chtít zvracet.
Krasomila večer svůj tráví v hospodě.
Už vyžahla flašku a zdá se být v pohodě.
Přisedla k princezně se zlatou hvězdou na čele.
I ta už má přihnuto a tváří se vesele.
Barmankou je zde Arabela.
Krále pohádek hodná to dcera.
Popravdě je to však mrcha největší.
Práce barmanky ji vůbec nesvědčí.
Podmíru gambáče štamgastům točí.
Prsty při roznášce v polívce močí.
Je totiž dívenka nemehlo děsný.
Má 120 kilo a strojeni těsný.
Pohled to musí být určitě úchvatný -
avšak to je osud - někdy krutý a nezvratný.
Hle něco nese Krasomile
a netváří se přitom mile.
Barmanka stále duchem je mimo.
Přehlídla židli - flaška letí na lino.
Tu znějí hlášky k Arabele:
Ty seš ale děsný tele !!!
Krasomila znechucena odchází uložit se ke spánku.
Vždyť je devět večer a ona patří mezi smetánku!
Jaký to šok když v rohu jen matrace.
V tu chvíli končí veškerá legrace.
Šedivý myšky maj opodál doupě -
no co byste chtěli, je to za zlatku koupě!
Další noc princezna tu nehodlá trávit.
Je děsně citlivá až z toho začíná dávit.
Po probdělé noci princezna s výrazem debila.
Na náměstí u kašny aspoň se umyla.
Mezitím králi po pár jídlech došlo.
Že při vaření bez soli by králoství pošlo.
Tak to je špatný, že neprávem jsem vyhnal dceru.
Musím ji teď najít a na výhrušky příště seru.
Vzal si své lidi a vyjeli z hradu.
Vojáci vpředu - král v kočáře vzadu.
Projížděj kolem kde již známej Shrek sedí.
Už zase je mimo a jen do dáli hledí.
Hoďte ho za mě, za kočár dozadu.
Moh by nám na hradě zlepšovat náladu.
Jak můžete vidět - to království je vážně divné.
Při pohledu na trávu všem srdce rázem celé zjihne.
Král přijel do města a zas nějaké neštěstí.
Dav lidí shromážděn nic dobrého nevěstí.
Krasomila sedí uprostřed davu.
S nervama v háji má v rukou hlavu.
Král přijel do města! - (Což málokoho zajímá).
Všichni hleděj na princeznu, která k slzám dojímá.
Rozejděte se...sem váš král!
Ustupte všichni o kus dál!
Má drahá dcerunko - odpust má slova !
Nechceš se vrátit do hradu - znova ?
Můj milý otče, chceš-li mě zpátky.
Nechci se vrátit "zadními vrátky".
Chci za to udělat pořádnou oslavu,
z toho co jsem do teď jedla mohla sem mít otravu!!!
Pojď sem naskoč do kočáru, vzadu vezu Shreka.
Můžeš ho mít jako pejska naučit ho třeba štěkat.
Tatínku drahý - to je přítel do nepohody!
Spolu sme se zhulili a to všechno bez nehody.
Následky to jistě má, ale málokdo znás je snad řeší.
Jedem zpátky do hradu, všichni se již na tě těší.
Tímto uzavírám tuto story.
Pokud se vám nelíbila tak fakt SORRY !!!
(LSI, 14.6.2005)