Všem snílkům

Tichounce,
snad abych tě nevzbudila,
nevytrhla tě spánku a snům,
hvězdám, jež mají tě ve své moci,
úvahám, jež se zvláštně točí,
až tam k nebesům,
kde tkám ti ten nejjemnější šat.

Zlehounka
našlapuji po kobercích,
jež zhotoveny z kopretin jsou,
odháním každičký stín,
vykouzlen tmou,
která co nevidět vpustí ráno,
jež skrápěné rosou nám zavoní.

A dole ve městě se i svatí probouzí,
ulice, jež plné lidí jsou,
se v nekonečno stáčí,
šeptajíc o čem se zdálo,
za předlouhých nocí,
když lásky se něžně
jen polibkem loučí.

A slunce tou krásou,
snad po ránu znavené
z dívčích kadeří,
maminčinou něhou
a úsměvem,
který po ránu tak sladce chutná.

Těch úsměvů rozešlu vám tisíce,
i hvězdy zčervenají
z té křehké krásy,
která rozzáří,
v nekonečné marnivosti,
tváře všem snílkům....o)