Jo pívo!

Jo pívo!

Do zvláštního oparu se dnes slunce halí,
vzduch se tak nějak těžce dýchá,
narudlá kůže zalitá potem, štípe a pálí,
obzvlášť ztěžuje pohyb rozměrná pivní cícha…

Jaký div, že strázní žízně tělo kruší,
a okoralý jazyk se lepí k suchému patru,
pod různými záminkami se chlapi snaží,
uniknout z domova, zasednout bratr k bratru…

Společně vdechnout ten hospodský vzduch,
polaskat dlaní sklenici zlatavého moku,
bytostně vnímat ten poklidný šumot a ruch,
po dvou locích na dně nenechat ani trochu…