Balada o Lesní cestě

I.
"Cestičko uzounká,
cestičko milá,
cestičko k lesu!
Já sem zabloudila!
Zabloudila a ztratila se
a už bude noc
a já se bojím a volám o pomoc.
Cestičko má, cestičko lesní,
prosím te cestičko ukaž se mi!
Kde jsi?"

II.
Ráno raníčko
pomalu svítá, přichází nový den.
Cestička uzounká,
cestička milá,
zbyla tady jen.
A dívka bledá, oči otevřené,
leží,
hlavu rozbitou, rozbitou od kamene.
Šla, už byla tma, cestu domů hledala,
zakopla, upadla a hlavu si rozbila.

III.
Jde cestičkou potulný pěvec,
uvidí tělo krvavé, poklekne a pomodlí se,
lituje života mladého.
Marně v temném lese, marně ztraceného.

IV.
U cesty milé,
u cesty lesní,
stojí tři staré vysoké sosny.
Na nich má černý havran svůj hrad,
a očima dívky právě zahání svůj hlad.
"Jedeš ty bestie, kšá, kšá!
Ta dívka jen klidný spánek žádá!"

V.
Tak odnesl tělo dívčino
do blízkého města
a hrob sám jí vykopal
v hlíně jak z těsta.
Dívku do něj uložil
a nezpíval o ní více,
ani o tom, jak stal se zázrak
a z hrobu vylétla holubice.