Život po našimu

Nikdy žech se němyšlalua,
že bych če tak němušalua.
Všyckom mondrošč šviata znoš,
mom už tego všego došč!
Idž se klidně tam, kaj chceš,
gupi řeči s sobom veš!
Pravil ojčec na mši švientej,
žeš je notury uvžyntej,
kdyby slyšol tvoje řvani,
isto by zmjynil kozani.
Jak posluochač chloupa svego,
co je na tym pobožnego?
Přemyšlom kapke inači,
polouvka nikdy něstarči.
Chloup mo měč rod svojom žone,
srdce mo meč otevřone.
Radši bych už sama bylua,
niž se s tebom ostudžilua.
Švienty klid mi teraz dej,
troche svobody mi přej.