On

Doporučenou denní dávku sarkasmu
cynicky překračoval.
Během noci ztrácel síly
a přes den nechápal...

Naděje postavil úplně nejvýš
na víčka od džusu.
Pomerančového.

A obavy ukradly noční nebe.
A chtěly krást dál.
Ale on se jen pousmál.

To on přinášel
"trochu umírání do toho života".
A denní dávky dál překračoval.

Protože sakrasmu bylo pořád dost.
Nešlo se otočit.
Nešlo přestat.

/Nucenou přirozeností lidí je lidskost/

I ve tmě viděl ty největší krásy,
které ostatní, zaslepeni světlem
nemohli spatřit...

*Na Silvestra místo alkoholu
potečou myšlenky...*