Balada na Silvestra:

Sněhová mračna z oblohy sypou se,
Snáší se v proudech na zem,
Svou silou mrazivou z oblohy smetou vše,
Snad jsem jen pouhým bláznem.

Však místo bílé já dnes černý vidím svět,
Nemaje v sobě příliš naděje,
Moc rád bych vrátil všechno zpět,
Opilý žebrák rád se mi zasměje.

Proč jsem tu sám když srdce mám plné?
Proč musím sám nést toto břímě?
Podoben vojáku v aréně,
Umírám ve slavném Římě.

Proč štěstí je tak vrtkavé?
Z větévky na větev přelétá,
Po jeho hojnosti nemalé,
Čeká mě bída stoletá?

Proč ta kterou nadevše miluji,
Nemůže dnes se mnou být?
Štěstí by bylo být tu s ní,
Spolu jak jeden v noci bdít.

Však ďasy světa nechtěly tomu,
Dopřát nám tuto nádhernou chvíli,
Proto teď sedím uprostřed domu,
Bez mojí Leničky, zázračné víly.

Zlá sestra smůla vyhnala štěstí,
Na její trůn drze si sedla,
Rádcem se stalo jí neštěstí,
Do smutku vše kolem uvedla.

Svou půlku srdce já už jsem obětoval,
Teď čekám s láskou na tvoji odpověď,
Všechno, co mám, to bych ti dal,
Máš-li mne ráda pojď se mnou teď.