Výkřik o pomoc

Proč říkáš věci,
který nejsou pravdivý,
co mi jen ubližují,
děláš to naschvál?

Proč máš takový kecy,
co všechny jen otravují
a přitom nemám sílu
říct Ti: NE!!!

Když se mne dotkneš,
byt jen pohledem,
vím, že jsi to Ty,
komu mé srdce patří,
jsi ten,
co led ve mně taví...

Tak ráda bych slyšela,
že se kvůli mně změníš,
že chceš být za mou lásku vděčný...

Jenže Tebe zajímáš jen Ty sám,
ostatní at dělají si co chcou,
poslouchaj tvý řeči
a já jsem stále tvou poddajnou
princeznou...

Když se mne dotkneš,
byt jen pohledem,
vím, že jsi to Ty,
komu mé srdce patří,
jsi ten,
co led ve mně taví...

Nemám chut vzdorovat,
vyvolávaz hádky,
nemá cenu si nic malovat,
stejně mě zase dostaneš zpátky,
máš mě v pasti...

dělá Ti snad dobře,
hrát si se mnou a trápit mě?
Věřím, že Tě to vzrušuje,
ale zkus se zamyslet,
takhle nikam nedojdeš...

Jak ráda bych Ti tohle řekla,
jak ráda bych Ti věřila,
ale Ty zas zvedneš hlavu
a dotkneš se mě pohledem,
zase vím, že jsi to Ty,
komu mé srdce patří,
jsi ten,
co led ve mně taví...

Já chci taky zvednout hlavu,
nadechnout se a jít dál!
Třeba se jednou změníš,
a budeš mě mít rád...