Ten sladký dotek Tvých retů!

Polibek na zavřená víčka,
slovíčka něžná jako sen,
v srdíčku plápolá zas svíčka,
toť citů připomínka jen!

Polibek další, na mé rety...
Závdavek příštích šťastných chvil,
kdy vstoupím s Tebou v jiné světy,
v nichž s Tebou jen bych šťasten byl?

Rty Tvé víří jak motýl něžný
křidélky hebkých dotyků,
zpříjemňují mi život běžný...
Bůhví, jak dlouho budem tu?

Žhavý jak louč letního slunce,
naléhavý, až ztrácím dech,
srdce mé začíná bít prudce,
pohled Tvůj hebký je jak mech!

Pouhý dotyk Tvých sladkých retů
v sobě, ach, tolik vášně má!
Kde končí hranice těch světů
touhy? To zkoumejme my dva!