Poslední toro

slunce, prach a barevný šat
tribuny řvou a šílí
dusot kopyt co do písku ryjí
na snědém krku tvůj šátek bílý
a zvíře silný už do bezpečí lákají..

..a malý chlapec běží prázdnou ulicí
noční můra rodný dům hořící
starý lokál v něm kráska plačící
dvě děti s mámou tančící
zas velkou slávu prožívám
vzpomínky běžící..

zas vidím jasné nebe
kamarádi nade mnou se sklánějí
proč neslyším je - snad jen šeptají
slunce bodá mě do očí
už vidím tebe
chce se mi smát - kam všichni spěchají
proč po tváři ti slzy stékají
ať všichni jdou k čertu
chci s tebou být sám

už nejsem ten chlapec co všeho se bál
co lehlo popelem zas znova stojí
naproti kavárny kde jsme se poznali
naše děti mi z balkonu mávali
na ramenou davy mě nosily
já jejich táta byl koridy král

držíš mě za ruku
v košili z hedvábí
s knoflíky ze zlata
v písku s vlastní krví
dnes já v roli štvance..
štěstí o mně dávno neví
smrt se na mě z prachu šklebí
život ze mě prchá
jek zbabělá mrcha
cítím se jak zvíře
když v aréně pokleká
až jde z toho strach

už tančím své poslední toro a tribuny šílí
vím přesně kam udeřit v tu pravou chvíli
s muletou v ruce já s životy jiných si hrál
teď v smutku a bolesti o ránu z milosti
prosí tě koridy král