Jsem unavená víla z pohádky

Jsem unavená víla z pohádky
proč jen my dva se dali do hádky
teď devatero lesů přejít mám
mám s sebou jenom džbán

A železnou hůl a střevíce
a ještě k tomu železná čepice
já síly své už pozbývám
to všechno přejít mám

Devatero lesů, hor a řek
že tvoji lásku já chci nazpátek
to všechno musím překonat
aby ses vrátil k nám

Jít a už se neohlížet zpět
to bych mohla taky zkamenět
jen se dále houštím prodírat
za lásku umírat

Má lásko něžná
jsi tu, kdo milovat nezná
nepochopí, že jen život ze sna
je pohádkový

Má pohádko hebká
já jdu, i když ne zlehka
těch devět hor a hůl už ztěžklá
mě unaví

Jsem šedivý mrak ztěžklý pláčem svým
jsem zlomený vrak s mrtvým tajemstvím
jsem víla, svou moc ztrácím tím
že ty už nejsi mým

Kdybych měla sílu čarovat
tak přičaruju si tě napořád
mám jen hůl a jeden prasklý džbán
na lásku vzpomínám

Jsem unavená víla z luk a hor
jsem napůl člověk napůl lesní tvor
však živou vodu postrádám
už málo síly mám

Devatero lesů, hor a řek
že já chci tvoji lásku nazpátek
to všechno teď já přejít mám
aby ses vrátil k nám

Má lásko něžná
jen ten, kdo milovat nezná
nepochopí, že jen život ze sna
je pohádkový

Má pohádko hebká
já jdu, i když ne zlehka
těch devět hor a hůl už ztěžklá
mě unaví

Jsem unavená víla z pohádky...