Daleká cesta

Na břehu stojím, hledím do dálky
a čekám na svoji loď.
Na loď, se kterou chci plout do dalekých
a neznámých krajin,
na loď, která mne bude kolébat
na vlnách osudu.
Ve svých myšlenkách se vracím zpátky,
tam do těch míst,kde zítra už možná nebudu..
Byla to kdysi krásná země,
kde květy voněly a ptáci zpívali své trylky,
kde srdce jásalo a byly krásné chvilky.
Dnes je však suchá pláň a spálená tráva,
z vybuchlých sopek ,vše zalila láva,
sem tam jen bodláčí , ukazuje své ostny.
Není už úrodné země či zahrady,
kde by se dočkalo nějaké úrody,
kde by snad ještě svět ,
zřel vykvést nový květ.

Tak tady stojím a čekám na svou loď,
oči upřené do dálky
a nohy vrostlé do písku,
myšlenky mé, už touto lodí plují ,
však nohy ztěžka vytahují
z písku, co přines dlouhý čas.
V mých očích slzy jsou
a srdce se mi svírá,
je to snad smutek ,či chybí víra?
že loď má,co tu vyhlížím,
je smyslů mámení ,
a na konci zůstane , jen ostrov osamění?