Když zní
ten tichý tón
v mollových hloubkách bezděčných
mysl se v propast noří
a očím dává matný lesk
ve třpytu stříbra
slaných slz.
Tak každý hledá
lásku svou
v temnotách duše vlastní
a bojí za ní ohlédnout
přidušen bázní nezměrnou
že ona propadne se
mezi stíny
a on vyjde k modrému nebi
jen proto
aby na svou lyru hrál.