Potopa

Den je tak temný,
blíží se mraky.
Chystá se zločin,
před všemi zraky.

Začíná pršet,
voda se valí.
Oproti ní je ,
člověk tak malý.

Je jako dítě,
v matčině lůně.
Je jako plaché,
bezbranné slůně.

Voda jím cloumá,
vláčí a drtí.
Může být i tou,
nejhorší smrtí.

Baráky boří
a skály láme.
Obrovskou moc,
dobře už známe.

Je to náš přítel,
zároveň vrah.
Může být z křišťálu
a nebo mít krvavý nach.