Vlasy z kvantových veršů

Dala jsem matce dárek
dodnes voní po lásce
a po tabáku
nasládlou něžností
kterou oprášila
z lítosti nad sebou
a po letech
mlčení
Svedla všechny své milence
i když měla klimakterium
migrény
hluboko do kapsy jak árie
v basech
a taky svedla své
neúspěchy
na politiku
a nedostatek aristokracie
Život ten se dá omluvit nastokrát
Nemusíš nikam chodit
jen brát za kliku
docela vážně

--------------
Z oken tiše protestuje pára
jako Tvé dlaně
hladící mou(téměř)krásu
alabastrové nahoty
duše
jako těžký dech
co se sráží
v mlze
z povadlých úst
těch kteří ještě hledají
svůj domov
jídlo
a sebe
v kontejnerech na tříděný odpad
Ano i tam Tvé dlaně vepíší
ztracený čas
do mě
vykopavači mrtvých nářků
ztracených slov
ideálů
a demokracie
z hrobu
kde se narodili

------------------
Dala jsem matce dárek
mizernej:
Ví co ode mě může čekat
a za co žít
Dostává na činži
Trochu spí
a dělí se
o kouř z cigaret
o své touhy
a sebe
volnomyšlenkářka
když slíbá ze stropu
jeho krásu
za kvantové verše
kterýma se dívám
lidem do srdcí

----------------
Miláčku Ona není zlá Ona se nemračí
Moudrost se neumí mračit
Má Tě ráda jako všechny
moje krátkodobé lásky
na celej život
miluje Tě

víc než sebe

Miláčku Šeptej
Už spí