Křehké duše
Křehké duše
noc práší stříbro na dvory,
jen lidské srdce krásu vnímá,
když plné je něhy a pokory.
Šedivé skráně čela kryjí,
vzpomínky v srdcích lidí řvou,
do tváří smutky brázdy vryjí,
nad fotkou časem zpuchřelou…
Jen zbytky lásky, jsou vyčerpaní,
duše jim veršem zahřívám,
stáří se snadno slovy zraní,
tisknu jim ruce a v očích slzy mám.
Já viděla jsem tváře cizí,
s nimi se dotýkala vzpomínek a míst,
teď vím, co je to láska ryzí
a učím se z těch křehkých duší číst.
Komentáře (18)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
moudrost stáří
o co všechno se s námi mohou podělit
ale někdy je pozdě
když zatoužíme po jejich pohlazení
po jejich vyprávění
03.06.2009 23:18:00 | Lady L
Moc krásné, vzpomněla jsem si na babičku, která už ,,tu´´ bohužel není. Myslím, že by se všichni lidé měli mít rádi - mladí vidět krásu a moudrost stáří a staří zas neodsuzovat (všechny) mladé.:-)
06.03.2009 16:53:00 | PPetrushka
Chce se mi znova a zas ty řádky číst..děkuji nádherné pohlazení.. takových moc tu není :o)
07.01.2008 18:06:00 | Nút
Báseň krásná, téma velmi potřebné - člověk má občas dojem, že staří lidé jsou nežádoucí brzdou společnosti.
03.01.2008 20:27:00 | spare
Verše jsou o poznání, jsou křehké a moudré, umíš číst
ze srdcí a starých dlaní...
03.01.2008 18:10:00 | Bíša
Moc pěkná báseň. V některých slovech jako bych se našel a jako bych se rozesmutněl...
03.01.2008 16:50:00 | Vladimír P.