Bez porozumění - s porozuměním
Bez porozumění - s porozuměním
Anotace: Tuhle báseň už jsem sem vlastně jednou dávala. Možná je to marnivé, ale považuji ji za nejlepší, kterou jsem kdy napsala. A také nejsmutnější. Jen bych ráda věděla, jak ji pochopíte...
z mraků suše prší, suše jako troud.
Šedivé kroky nepříjemně hlasitě klapou.
Jako laciné boty drahých značek,
laciná vznešenost
a refrén za pár kaček, které spolkne šedivá inflace.
Inflace srdcí, rozumu a citu
Zelený sliz stéká po zápraží,
s nepatřičným zašploucháním pokryje zas další schod.
A ty se směješ
stejně jako všichni ti rozumní, kterým zdravý vkus slouží.
Stojíš na peróně,
ráno je zas tiché a šedivé.
Ve vlastních šatech je ti zima.
Kdyby tě alespoň nechali nahou, myslíš si
to by bylo o tolik důstojnější
než nechat tě tu na opuštěném nádraží Na konci světa
stát zahalenou do svých předsudků,
smyšlenek,
hlouposti
a zbabělosti
Zelený sliz teče po zápraží.
Všichni do něj stoupnou, nikdo ho nevidí
a i kdyby,
je to přece tak bizardní a pošetilé
a tak roztomile se v tom šplouchá...
Šplouch, šplouch
rozléhá se po nádraží.
To zas další harant pohlédl do tváře světa.
A ty, nejkrásnější z princezen, už se nesměješ
nějak není čemu
Je zima, ticho a všechny zvuky tak hlasitě nepatřičné
A hodiny na věži věčnosti,
zahalené do stříbrných závojů nesmyslné smyslnosti,
odbíjí donekonečna šestou
Tvé srdce je syrové, teď už ho neupečeš
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Radiii, tuhle báseň jsem psala těsně po Sofiině dočtení, prostě jsem ten pocit potřebovala ze sebe nějak dostat. Už je to půl roku, ale stále to na mě působí stejně – jen málo knih mě v životě oslovilo tak intensivně. To, že jsi skutečně cítila to, co jsem tím chtěla vyjádřit, je pro mne nevýslovná čest...
06.01.2008 18:55:00 | Lisa.Ginmi
Liso, to je drsny, pac ja kdyz jsem si precetla tu basnicku a pak cetla, ze se to vztahuje ke knizce, okamzite me napdala Sophiina volba, mnohem driv, nez jsi ten nazev napsala...! takze to o necem svedci, ne?;) (monza o tom, ze jsem ji nedavno taky docetla a ten pocit ve mne taky pretrvava...)
06.01.2008 17:36:00 | Radiii
Děkuji ti Liss :-)
Óda na cit a bezcitnost byla okamžitá reflexe, tohle vychází z mnohem hlubšího životního pocitu. K napsání této básně mě inspirovala četba jedné naprosto úchvatné knihy. Bojím se, že když sem napíši její název, bude všem hned jasné, jak nedokonalý a mělký je tento můj pokus o popsání podobného pocitu. Ale co, nejsem zas až tak domýšlivá, abych to nepřenesla přes srdce :-) Tou knihou je Sofiina volba, jedna z nejlepších, nejhlubších a nejpoučnějších knih, kterou jsem v životě četla. Ona hovoří o minulosti, já o přítomnosti... O laciné vznešenosti, kterou není těžké si obléknout, o lidech, kteří na to doplatili a o nás, kteří to všechno stále ještě přehlížíme. Možná není to téma tak neaktuální, jak by se snad mohlo zdát...
Trvám na tom, že je to nejlepší báseň, kterou jsem kdy napsala (z mého pohledu) a doufám, že i vám se alespoň trošku líbila :-) Pokud ne, nevadí, doporučuji nicméně přečtení výše zmíněného díla.
03.01.2008 22:18:00 | Lisa.Ginmi
Ne, tak tahle je fakt skvělá, to se nedá popřít. Opravdu mě strhla... A cítím z ní hodně pravdy... Ale nejvíc se mi líbil začátek. A tohle :
Šedivé kroky nepříjemně hlasitě klapou.
Jako laciné boty drahých značek,
laciná vznešenost
Já nevim, jak to popsat... Už jenom to "laciné boty drahých značek" a pak to o tý inflaci... Prostě dokonalý propojení!!! A taky ten motiv tý šedivý.. "šedivé boty nepříjemně..." Jasně, dyť co může bejt šedivýho (a citově lacinýho) může bejt příjemnýho...???
Já vim, asi se neumim vyjadřovat, ale ono je to v tý básničce ta moc hezky vyjádřeno.... Zkrátka bomba, smekám ;-)
03.01.2008 20:37:00 | Liss Durman
No, tak to jsem zrovna vůbec nepotřebovala slyšet. Pochopil to alespoň někdo? To je totiž na téhle básni celkem důležité.
03.01.2008 19:08:00 | Lisa.Ginmi