Pod meči mocných

Pod meči mocných
namísto pod křížem
v kolena klesaly.
Davy bezmocných
v područí zlém
se ovládat nechaly.

Jako loutky na provaze
a strach tahal za nitě
a zítřek věstil zkázu,
prý zaplatí to draze,
kdo králi zradí tě
v tom státě s cejchem srázu.

Tak namísto lidí
se křižují stvoly,
když oči nevidí
a myšlení bolí.

Teď tepají kopyta koní zemí,
prý pro lid to dobré má být,
vše popřít a smetanu slíznout sami.
Začne se snad zase otročit?

Pod meči mocných
namísto pod křížem
v kolena klesaly.
Davy bezmocných
v područí zlém
se ovládat nechaly.

Jako ovce za píšťalou
od větru pospícháme
a vlka v nočním šeru
si radši nevšímáme.

Ta šelma podšitá
si drápy v skrytu brousí
a v duchu počítá
kolik z nás zardousí...

Já volám ze všech sil,
tak procitni už člověče.
Proč by ses nebránil?
Pak šelma jistě uteče...

Někdy se musí jít proti proudu,
přes valící se kamení,
za život,pravdu a za svobodu,
až tam,kde zloba pramení.

Zahnat ji pak,
a s ní všechen žal
a vládnout vždy tak,
by v zemi mír plál.