Proč?

Už dlouho brečím po nocích, zatímco ty klidně spíš…
vím čí je to vinna,může za to “ta jiná“,
ta která ti místo mně do snů vešla
a mně tím do srdce bolest vnesla.

Srdci poroučet nemůžeš,
kdyby to tak šlo,
lidí s bolestí v srdci by ubylo,
stačila by malá chvilka….
nic by z ní nezbylo,
jenže já dál trpím,
celé noci nespím,
ptám se jen:
Proč se to tak stalo?
Proč to moje srdce udělalo?
Jaký pak má smysl žít?
Prostě nejde se netrápit….

Tyhle otázky mi nikdo nezodpoví,
stejně tak moje rány nezahojí,
mohl by to jen on,
má srdce jako zvon,
ale pro mě v něm není místo,
v tom má už jisto…
snad jsem jedinná koho to mrzí,
co s tím zmůžou druzí?
Stejně jako já nic,
to mě na tom bolí nejvíc,
ok já počkám,tvého dotyku se nedočkám.

Dál mi tečou po tvářích slzy,
vím že se ke mně nevrátíš brzy,
taky co sem čekala,
do života sem se ti vetřela……