Spíny mé

Splíny mé…
…Aneb pokus o básničku…

Řekl jsi naposled „COŽE???“
Jsme teď jak dva cizí státy
Zvlnilo se to naše moře
Už neunesu další ztráty

Tvé oči se skrz stěny dívají
A jen splíny mé vidí
Kdepak asi svou pravdu skrývají?
Kdo mi to ve svědomí slídí?

Můj život už obrůstá plíseň
A květy její na duši kvetou
Čekám na věčnou tíseň
Cítím čistý vzduch-je před odvetou…