Minulost

Minulost, co vlastně je?
K čemu je? Ptám se já!
Jenom ničí život tvůj, můj,
každého, kdo na ní jen pomyslí,
ano jsi to ty, ten který se užírá ,
ten který uráží se, ten který trápí se.

Ohlídneš se za sebe,
a stále si říkáš : „Je tu ještě naděje“.
Sám sobě lžeš do očí,
nechceš otevřít svou slabou mysl,
sám si říkáš, má to ještě smysl?

Odpoví ti jen hlas tvého srdce,
uvidíš bude to znít sladce.
Ale možnost musíš mu dát,
jinak zůstaneš stát v té slepé uličce,
kde najdeš si bydliště v té krabici,
támhle, vidíš ji?

Chceš se ztratit v minulosti,
už máš dost té zlosti,
na pochmurného ducha svého,
který stále opakuje jen to jméno.

Nikola, Tereza, Zuzana, je snad z nich ona,
ta která se měla stát tvojí ženou.
probuď se, nebuď srab,
který zaleze jak malý pták,
do toho hnízdečka, kde hlídá mamička!

Rozevři křídla svá, říká ti něco svoboda?
Nekoukej dozadu, pozor dej nebo tě dostanu.
Jsem minulost, kazím ti budoucnost,
necháš se litovat, a já kolem tebe stočím dráp,
ten dlouhý, zahnutý, nebude pomoci.

Jsi fakt naivní, že jsi tu příteli,
já živím se pocity, zlost mám až na věky,
mstím se na tobě, protože uchováváš si naděje.
Smích kolem tebe z ní, však nikdo tu nestojí!

Ptáš se sám sebe : „Kdo jsem já, a proč tebe chci“?
Proč mě chceš příteli, protože dávám ti naději!
Šanci však neumíš využít , tak se sbal a můžeš jít!
Jsi chudák, kterého neštěstí provází,
procházíš už jen nesnází.
Sám sis to zavinil, minulostí se pohltil.

Táhni ty chudáku!