Mravenci

Den co den spěcháme za čímsi. Snášíme moudra,
i ta, co se nám nehodí, však uším jen lahodí.
Travičku k travičce, klademe si pod nohy.
Občas zakopnem a jsou z nás i mátohy.

Den co den jsme nespokojení, jako žena
před otevřenou skříní, že prý nemá co na sebe.
Věřte, že i za polárním kruhem jsou dny, kdy
nezebe.

Jako mravenci hemžíme se světem. Toužíme, loudíme
i berem. Čekáním na milost zkracujeme naše žití.
Mravenčíme za duhou, které konce nikde není.