Zvonkohra
Zvonkohra
kreslí můj stín na chodník
obrys mého hlavolamu,
geniálně zformovaného
do přerušované zvonkohry
generační exploze.
Krápník ledu,
který neroztaje
i když ho zahřívám.
Kapka v mých suchých očích
nastiňuje pohled
na okolní nádheru
šedi ulice.
Telefonní budka
zející prázdnotou,
z které nikdo nevolá,
nevytáčí číslo.
Lampa kdesi v povzdálí,
svým svitem připomíná
vánoční stromek
každoročně
nedostrojený,
nepokořený.
Poslední pokus o prvotinu
v běhu za časovou tísní slz..
Komentáře (20)
Komentujících (20)
Doporučit
Tisk
tak ta je... nádhera... a poslední dva verše, to jsou mí kandidáti na zlatý rám
16.04.2008 22:26:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Krápník ať si neroztaje, vždyť je to krása, ač ledová. Ale ta zvonkohra kapek vody je ještě krásnější a voda to už není led. Jak jsem napsal Monsignorovi, zvonkohru slyším pořád, a když slyším ještě další, to je pak potěšení z toho souzvuku
10.01.2008 09:41:00 | Petbab
zacinkání na zvonek života
uvnitř a navenek našich světů
a kolem se realita mihotá
a básník..
zmaten..
smuten..
vesel..
hledá správnou větu...
a tys jich našla několik...
08.01.2008 20:35:00 | Bean
Souhlas se všemi komentáři, a podtržený. Moc hezky vázané slovíčka, neokoukaně.
08.01.2008 18:54:00 | prostě Zuzana
Pro mne velmi emoční báseň, kde je samota a právě ta zmíněná tíseň, slzy a jistý bol ... tak to na mne působí.
08.01.2008 16:55:00 | NikitaNikaT.
je to krásně složená symfonie smutné člověčiny ... držím palečky, ať k Tobě brzy přijde můza znovu a tentokrát s báječnou, pro Tebe šťastnou inspirací :o)))
07.01.2008 21:12:00 | Beepat
taky jsem napsala Zvonkohru
(mám ji v povídkách)
a taky je v ní cosi o Vánocích...
teď mne jen jedno napadá...
usměj se...prosím...
:o)
07.01.2008 15:22:00 | Cecilka
Časovou tíseň slz vymažem..Třeba to půjde..ale tak aspoň to zkusit :)
06.01.2008 15:34:00 | mattoni.uz.neni