Divadlo smutku
Anotace: Tohle mi chvílema běhá v hlavě, když vidím kolik ,,slepích,, lidí ve státě žije, (nebo spíš hnije).
Tupá bolest protéká den co den žilami,
Šálí mou mysl, bloudící divadlem smutku.
Slepá ovce jdoucí stádem z posledních silami,
nesouc úsměv na tváři zakryvší prohnilou slupku.
Stádo jde pokorně v temnotu zplozenou,
jež zlo světa ukrývá pod kostrou shrbenou…
A ovce jdou, nemaje obavy, že život svůj zaprodaly.
Zaprodaly falešné spokojenosti,
jež si dan´ vybere ode všech v příhodné sešlosti…
Ted´ se smějí, ale pak budou plakat, až zjistí, že
život svůj nechaly skapat.
Prožily ho jedním dechem, jak stavená norma jim pravila,
Krásu světa zapomněly, když ve státě pro ni místa nezbyla..
Komentáře (0)