jsem

Rozpůlen v sobě
a přece mě půlka není,
v srdci jak v hrobě,
však vnímám i světlo denní,

tělo je tady,
však postrádá nějak duši,
rozum se obrací zády
a srdce mé v dlaních Tvých buší,

mám v sobě Tě zcela,
však o úsměv žebrám u cesty,
přesto jak láska je skvělá
tedˇ pikáme svoje si tresty...