To když andělé zavolali
To když andělé zavolali
Stál v první řadě černých havranů
A táta mu právě zmizel z očí
I s rakví
Byl slepý přes slzy
A přesto se usmál
Ty černý slzy na mé tváři
Kytky a věnce rozkradli zaměstnanci pohřební služby
Lidi se rozešli
Chlapi šli do hospody zapít to smutný
Futrálový blues
To když andělé zavolali...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskSmutná rása...
14.04.2008 11:50:00 | Čarokrásná dívka od vedle
Jani, smekám. toto je opravdu Báseň.
Hluboká, až to mrazí. Syrová,jak život sám.
Jemná a výjimečně krásná.
21.01.2008 22:54:00 | Taog
Sdělená radost, dvojnásobná radost,
sdělený smutek, poloviční smutek...
10.01.2008 10:04:00 | zzlatý
konečně jsem našel v tý neskutečný záplavě plků a přepisovanejch prázdnejch SMSek tvoje dílo, který si zaslouží označení báseň!!! je krásná, hluboká i barevná (ačkoliv v tmavých odstínech).
10.01.2008 09:51:00 | callowsick
každého jednou osud vypraví na cestu,
od které ho už nikdo a nic neodradí.
I osamělým mládencům pak najde nevěstu,
a položí ho s ní .... do kapradí ...
*- ... "DJV" ... DeJaVu ... říkaj´ roboti ...
09.01.2008 16:17:00 | HarryHH
... nezvedám telefony ... nechám se zapírat ... co kdyby volali ... ONI? ...
08.01.2008 12:38:00 | JardaCH
čas zahladí vrásky i bolest na duši
a naději vrátí, co teď se nesluší...
06.01.2008 19:38:00 | Verena
první báseň kterou dnes čtu a zrovna tak smutná ... ten polibek, i když slzami skrápěný musel být sladkým pohlazením po duši ... přátelství ...
06.01.2008 17:06:00 | vapiti