Velká chyba

Na hodině matematiky sedím,
stále na to samé místo hledím.
Slova ostatních už nevnímám,
na tu krásnou noc vzpomínám.

Ta krásná noc byla však jen jedna
a teď jsem to já,kdo se sbírá ze dna.
Ty jsi lhal,že mě máš rád,
že o jinou nebudeš stát.

Teď je na lítost pozdě.

Já vím,že se špatně chováme,
skoro jako když se neznáme.
Ale vím,že plakat už nemohu,
ničemu tím už nepomohu.

Snad čas rány zahojí
a ten velký žal přebolí.