Pocit opouštění
Studená sedačka a zvuk motoru
v potemnělém autobusu.
Na jízdence směr Kadaň,
směr domů.
V zamlženém okně světla
navzájem se předbíhají,
autobus zrychluje a míří
pryč z města.
Na ceduli škrtnutý Chomutov,
v hlavě myšlenky,
co bolí a v očích
slzy se blýskají.
Pláči, leč ne kvůli městu,
ne kvůli cestě domů,
ale kvůli opouštění těch,
co v srdci mi leží.
Miro, to je moc krásný, trochu mi to vhání slzy do očí, ale opravdu moc krásný...
11.01.2008 09:59:00 | Santinan Black