Dělám, že nevidím

Jo, já si taky vzpomenu.
Když nenechá mě tvá nejmenovaná osoba spát.
Když slyším křik,
a nebo když jen procházím okolo...
Dělám, že nevidím.

Dělám že nevím.
Ale vím moc dobře.

Dělám, že necítím.
Ale cítím.
Ani nevíš jak moc.

Dělám že se nebojím,
že je to fajn.

Dělám tu,
co se s tím v klidu vypořádá.
A proč to všechno dělám?

Tak proč to k**** dělám??!
Proč?

V tvém případě si upřímnost nemůžu dovolit.
A i přes to všechno...

Až se sama divím.
Je zbytečné to říkat.
Cítím.
Vím co.
Ty to potřebuješ vědět.
Ale já to nesmím odhalit.
Nesmím.
Nedokážu.
Je to moc hluboko.
Umlčené spoustou jiných věcí.

Tak vzpomínej...
zkus jednou nemyslet jen na to,
jestli je tohle číslíčko jednička nebo čtyřka...
Jestli vůbec..
Dokáže něco vytrhnout Tě z toho koloběhu..

/Lidi prostě chtěj bejt šťastný... A potřebujou cítit, že ti, které mají rádi je podporují a také je mají rádi.../