Myšlenky

Připomíná mi to dívku, kterou jsem si vymyslela, abych měla kamarádku vznešenější, věrnější a tajemnější než ostatní. Postupem času jsem zjistila, že to nebyl výmysl, nýbrž nález. Ona existovala vždycky, já ji jen neviděla... byla jsem jí já sama. Nejsem sice nijak výjimečně vznešená, věrná a tajemná, ale ta naděje, že svět takový je, a já že mám možnost se mu přiblížit, ta mi zůstala... (A nejlepší na tom je, že o té tentokrát vím, že není vymyšlená ani trochu ;-))
Přesně tenhle pocit spatřuji v tvých básních. Když se člověk pokouší chytit každé slovo zvlášť, proklouznou mu mezi prsty, ale když je přijme a nechá svobodně plynout kolem uší, zjistí, že ten pocit důvěrně chápe. Stejně, jako je tomu s živu bytostí.

09.01.2008 19:22:00 | Lisa.Ginmi