Když něco ztrácíš

ta fotka na stole
proč Ti tam leží?
hlavou Ti otázky
ve víru běží
s něhou z ní utíráš po ránu prach
na řasách slzy
v srdci jen strach

díváš se do očí,
v kterých ses zrcadlil
jen odraz ve skle
chladem tě naplnil
neříkal jsi nic
dokud jsi měl
nestavil zámky
dokud jsi směl

vzpomínky zůstaly
chvíle nejkrásnější
sny se Ti vrací
noci nejtemnější
srdce Tě bolelo
víc než jsi chtěl
něco Tě zlomilo
změť cizích těl
teď je už pozdě
všechno chtít vrátit
těla se hýbou
co víc můžeš ztratit?

najednou nejsou ta těla cizí
vidíš v nich části
srdce své rizí
pomalu skládáš
co pracně jsi zničil
celistvost zkoušíš poslepit
jednou snad půjde
tu fotku z rámu
láskou zas jinou nahradit...