Zimní snění

Sněhové vločky se zlehka snáší z oblohy
a hvězdy jasně září,
zamrzlé kaluže pletou se pod nohy,
mám v mozku tisíce tvých tváří.

Jsou tady se mnou tiše mi šeptají
a já bych tolik líbat je chtěl.
A tak je hladím něžně a potají,
těch tisíc tváří a tisíce těl.

Zůstaň tu se mnou sevřu tě v náručí
a dám ti třeba svoji krev,
vím že mne potom milovat naučí,
přijde k nám láska a ptačí zpěv.