Večerem pod lampou

Žádný z nás dvou
na kraji bílých skal
nesmí vzlétnout
za svou zkamenělou touhou.

Já večerem pod lampou
seděla a světlem slyšela
čísi zahalený pláč.
Ne, my nesmíme být spolu.

Lampa do očí mi svítila:
,,netrap mladeého tuláka"
hlasem své záře pravila
závojem potemněla.

Já večerem pod lampou
Tebe zpívat si viděla
Ne, já už nesmím Ti psát
dopisy,co já tolik chtěla.

Nesmíme utrhnout
květy šeříku
na loukách rozkvetlých
zpěvem slavíků.

Tam v řekách pod lampou
voda skučela
kameny vedla tmou
kde zmije syčela

Nesmíme spolu stát
večerem pod lampou
na úpatí kopců
a růžím vesele se smát.

Bláznivá poupata našich dlaní
utopme rychleji než rozkvetou
a vdivoké šlépěji svého vlání
vše mezi stromovím zametou.