ráno

snad poprvé slyší ptačí námluvy

s chutí žít jde k oknu podívat se ven

cítí, že dnes nemusí mít obavy

poprvé je unešen tím výhledem

snad na dosah ruky hrají si dvě vlštovky

jedna s druhou hrají si tak pěkně

bez řečí, komplimentů, záruky

tak maličké, že by se vešli do dlaně

Krásná avšak krutá podívaná pro muže

jenž opětované lásky nepoznal

tolikero snesl k nohám žen růže

aby se pak proklínal

kéž by toto ráno trvalo stále

a on už se nebál vyjít ven

chápe už že život jde dále

noc co den

tohle ráno je pro něj zázrakem

svítání na dobré časy

naděje která se stává opravdovým pokladem

společně duše a tělo se životem zápasí

už né proti sobě ale spolu!

bojují aby přežil on

musejí zdolat tu ze starostí horu

dřív než přijde jeho skon

.
.
.