Křehkost porcelánu

Křehký jak porcelán z daleké Číny
byl celý náš vztah
bez boha, víry
tisíckrát zkoušela něco jsem říct
tisíckrát vnímal jsi,
neslyšel nic...

vysnil jsi ráj,
zahradu krásnou,
borový háj
pro lásku šťastnou
pozdě jsi uslyšel má tichá slova
šuměním stromů nesou se znova
ta láska v ráji
dávno je jiná
a místo štěstí,
jen černá hlína...

modlíš se květru,
ať přestane vát
slov co Ti nosí
nechceš se bát
tiše se choulíš do stínu stromů
pod kůrou sny své chceš polapit
chvíli jen doufat
nabrat zas sílu
hrdě pak vstát
a v srdci živořit...