Naslouchání
Naslouchání
zdá se.
Splývající souzvuk zas
šumí v uších,
a ptá se.
Klid na psaní
a lehký dech ?
Vlas na kabátě,
co vypadl mi teď ?
A světlo a chlad
a pocit,
že můžu vše si ponechat.
Závan větru,
co nese jiné jméno.
Zas a zas,
připlouvající
nové vjemy,
oči, uši zasaženy.
Patří mi čas
té nové ženy,
slyším svůj hlas.
Já sama mezi všemi.
Jedna z nás...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Jako ty v tramvaji, já v autě při staženém okýnku se kochám, klidnou jízdou a časem,a dlaní svou chytám vánek,jež odkudsi přivál až ke mně...1*
14.01.2008 17:27:00 | cevert
úplně se v tom vidim...;) uvažuju stejně, ale zatím jen když jdu sama... přemýšlím, jestli za to mám být ráda nebo ne.....
S tím vlasem to je fakticky povedený..x)xD
11.01.2008 22:55:00 | Jesus
Ty se máš dobře, že tě inspirace potkává pořád a všude. Já, když chci něco napsat, tak musím hodně přemýšlet! :-)
11.01.2008 15:54:00 | Chancer
kolem toho prapodivného společenství..
plyne čas..který nás rozděluje..
a zase spojuje..
a dokola..
11.01.2008 15:25:00 | Bean
Až se k ní časem vrátíš, bude ti připadat jako nejlepší tvoje dílko. Ty okamžité jsou nejlepší. Je pěkná
11.01.2008 10:46:00 | Marfuša