Teplo smutné ulice

Trochu prozaického smutku
ve rtech noci a
sněhu co ržál jak dostihovej kůň
z plechových střech
Uvědomila jsem si jak se mi stýská
opravdicky
Neumím to tak světaznale říct
tak jako Ty
tak abych nebyla obviněna z falešné
solidarity
A máš pravdu znám jen
jak se žije pro svobodu
a opilé hráče kteří
prohráli v kartách
lásku
večery bez interpunkce
když se díváte do očí
odřených kouřem
jak zrezivělé slunce
Slepým archivářům pijáckého klubu
kteří svou
žízeň
po jizvách
vypláčou
v půllitrech

/a já bez Tvých očí Bez Tvých dlaní Bez Tvých slov
v dopisech
bez Tvých rtů bez nadějí bez přítomnosti
a tak strašně smutně hluboko čtyři jedničky
z numerické mřížky
bez Tvých slz bez hvězd před spaním
neumím žít
Prozraď jak Tě mám vyplakat
když tu nejsi/