Báseň pro krvavé jizvy

Dlouho jsem měl zavřené oči, a tys mi je otevřela.
Uviděl jsem tmu, ukázala jsi mi svou tmu.
Přijal jsem ji a celá má duše do tvé tmy vyhořela.
I Fénix se znovu rodí skrz horkou temnotu.
Ano, jsem Fénix a planu tvou bolestí.
Ve tvé temnotě vidím svaté světlo.
Přelétám a nebo padám nekonečnou tvou propastí?
Je to svaté světlo nebo můj odraz,co když je to zrcadlo?
Ty a tvá tma, pohrdal jsem vámi.
Ale to zrcadlo, to zrcadlí mou tmu, Fénix jsi ty!
Skrz to opovržení mi krvácejí rány.
Kde mám štít, ležím sám na bojišti a chladnou mi rty.
Můj protivník se zjevil díky tvé tmě.
Jsem to já, ležím celý ... mé pohrdání leží ve mě.
Musím přestat myslet o tobě černě.

.
.
.

Drak zdá se tím být poražen.
Ty přede mnou princezna čistá jak oblaka.
Já však po boji zraněn,těmi krvácejícími ranami ponížen.
To zrcadlo, né ty, ale já jsem ta obluda.