Epos existence lidské

Dar…? Jaký to dar?
Dýchat, spát, vstávat…
Zmar… jen zmar.
Žrát, chlastat, mrdat…

Čekání! Na co? Nač?
Na spásu? Osvícení? Vykoupení?
Pláč, smích, pláč…
Trvání, stálost? Nic takové není.

Žít, chodit, mrkat víčky…
Plazit se za žrádlem,
na hrobě zapálit svíčky,
odhánět žraloky pádlem.

Lásku a život nasát?
Pracovat, sudovat, stavit si domečky?
Vidím stádo prasat,
za plotem zotročené ovečky.

Vymyšlené smysly,
nepravdivé pravdy.
Prázdnota, co si myslí,
že je plnost, že je tady.

Žít, umírat, žít…
Chcípat, mluvit, umírat…
Padat, vstávat, pít…
Vidět se a přitom popírat.

Penízky, ovládnutí penízků…
Do kapsičky na mém sáčku…
Chuť rozhryzaných pysků,
za rty, pod jazyk vložit kačku…

Hýbat rukama strašně bolí,
proudění krve v těle namáhavé…
Polévku? Bez? Se solí?
Tělo mé je slané… a v ní plave…

Bolest, radost… Proč, z čeho?
Pro nic, snad pro můj hrob.
Pro nicotnost, nicotnost všeho.
Mrtvým hroby upravuj, zdob…

Strašně jim na to záleží…

Nejsou živí, nikdo není…
O život? - o nic neběží…
Pryč, pryč, pryč z vězení….
Jen a jen umírání…

Líbezné (sebe)vraždění,
krása čistá, jasně černá, nutná…
Co se, až zemřeš, změní?
Bude klid… a popel pěkně chutná…