Smutné polibky do vlasů

Gramofon šeptá Gainsbrougha
krátkým dechem smutné noci
stírá hvězdy z šíje
starých domů

/a Ty se choulíš zimou
tiskneš se nahými verši
ke mně
tak smutnými jako tahle noc
torzo hradu
co
zamilovaně
se
rozpadá
a chřadne
zimou
a lidskou
nedokonalostí/

Noc je příliš smutná a krásná
aby se
zapomnělo
příliš horká a Tobě je zima
třeba Tě nepoznám
z tisíce paterákových lásek

ale to ten Tvůj dech
proklatě nízko
staré domy
a revoluce