Jako kos.

Bojím se,
že jako kos,
co právě ukrad třešni,
(a ještě se tím pyšní)
zaslepený od úspěchu
zabije se na útěku
narazí na plochu ze skla,
která se mu v slunci leskla
a za tu malou třešni jen
zaplatí svým životem..

Bojím se,
že jak ten kos,
já, když kradu tvoje srdce,
zlomím si při tom obě ruce
bojím se, že v euforii
útěk s tvým srdcem nepřežiji,
že narazím do stěny,
jíž dotyk je tak studený,
a až obrátím se v prach,
zjistím, že tou stěnou byl můj vlastní strach.