Je vais Je vais et Je viens

Touhle ulicí prošláplou studenty...

za posledního zvonění
kde končej první lásky
opilé životem
To je to Tvoje znovu se najít
v náruči milenek a notoriků
touhle ulicí bez identity
kde skládaj se zkoušky
mužství
zapíjej maturity
a
ztracené duše
tak smutně zapadené v listí
ateismu
a přísahání při oranžových očích
závistivých luceren
půlnočních
budovatelů světa
upálených na hranici
za to že byli věrní

Touhletou ulicí...

kde lidi halí svá okna
Lásku Nahé pěsti
Svá přimočará
Slova
do fíkových listů
a s notnou dávkou intelektu
aby se neprořekli
přitom se dusí v mohutném poprsí
agonie

...mě táhli po čtyřech
jsem prý nemorální

Chci Tě totiž strašně
vidět!