Zmámení

Slyš, slyš ten libý hlas,
Zastřený přec stále jasný,
Sílí a pak mizí zas,
Ach, jak nebesky je krásný.

„Pěj
a při tvé písni
Taji,
ač cos mě tísní.

Tvůj zpěv jak pták
přelétá pouště duny
Bez smyčce, jenž náhle chybí,
Rozeznívá struny.

Pak znenadání přijde
Směs pláče a vzlyku,
Dojímá, pálí… hřeje!“
Už není úniku.

V pláči a smíchu
V radosti strasti
Táhne ji tajně
Do své divné pasti.

Jde, nemá zábrany
A jako ve snách
Padají obavy
Tečou po cestách.

Tma prořízlá svícny
není skutečný svět,
však vybrala to sama,
Již není cesty zpět.