I naše sny vzpěčují se osudům svých nití

I naše sny
vzpěčují se osudům
svých nití.

Ráno.
Vyšívají kdesi
křížkovým stehem
do hebkých stehen
božích muk
paprsky.

Kolem plyneme
starší o věčnost,
očima přibiti k nebi
v kalužích
tramvajových kolejišť.
O polednách.

Táhla lidských bytí
zkroucena jointy
stojatých gamblerů
do bídy.
Není dlaní,
jež umějí pohladit
i napřaženou pěst.
Buší podvečer,
chtělo se milovat,
pod trubkami
s neonem
ohnutá tma.

Kroky půlí čtvrť,
paralelní ženy
mrskají zadky
před holým nosem.
Periferně vidno
slepá předměstí,
šlo se spát
se sny.