Zkažená

Slunce zapadá a já se dívám,
jak obrys zubů Tvých se rýsuje.
Dojetím téměř nedýchám,
jsem otrok, který Tě tolik miluje.

Noříš se do roucha temné noci,
já bojím se, bojím o Tvůj úděl.
Jsem služebník ve Tvé moci,
jsi čert, ač vypadáš jako anděl.

V žilách Tvých proudí silný jed,
jak dlouho to ještě vydržíš?
Žít s Tebou není žádný med,
vím, že už brzy mě zapudíš.

Máš mou úctu i opovržení,
jsi krásná, přec tak zlá.
Už slyším supů kroužení,
jak blíží se zkáza Tvá.

Než naposledy vydechneš,
chceš ještě trochu si užít.
Snad jednou mne vyslechneš,
nechci nechat Tě tak zemřít.