Život

První záblesky do noci,
hvězdy se ukládájí k spánku,
sluníčko roztíná oblohu,
tma podlehla rannímu vánku.

Ten nebeský anděl stoupá výš a výš,
chce teď jen ze všech sil hřát
a zvěstovat, že je tu nový den,
a že si můžeme něco přát.

Přát si zdraví, štěstí, lásku,
které náš potěší,
až sluníčko tu nebude,
až vzdá se svojích otěží.

Teď prožívat máme nejšťastnější chvilky,
je poledne, ten nejkrásnější čas,
drobné chyby, ty se spraví,
bez chyby pak budem zas.

Prohánět se vlhkou trávou,
v jezeře pak plavat chvíli,
v náručí si spočinout,
vzájemně si dodat síly.

Teď volní jsme jak ptáci,
prožíváme volný pád,
však jednou ze svých omylů,
budeme se zpovídat.

To stmívání je naše zúčtování,
žaloba už byla vznesena,
konec teď je volným pádům,
přestala se smáti štěstěna.

Rudá je teď na obloze,
červánky je pokryta,
rudne víc a více,
zbarvuje se do syta.

To naše hříchy na vině,
krev už z rukou nesmyjem,
teď rozhoduje obloha
a z dálky zní už requiem.

Poslední paprsek mizí,
naposled cítíme něhu,
tma ujímá se otěží
a my míříme k druhému břehu...