Přání...

Chtěla bych Tě líbat na rameni
a na Tvá přimhouřená víčka
a ukrást ždibec Tvého snění,
schoulit se k Tobě do klubíčka,
zapudit v sobě zlého sýčka,
jenž šeptá až do omrzení,
že všechno šalebný je sen,
že hraji si jen na slovíčka
a všechno změní nový den.

Už jenom pouhé pomyšlení...
bála jsem se snad už od malička
svých snů, které se k ránu mění
tak, že z nich zbývá pouhá hříčka
anebo škrtí jako smyčka
a dusí nás až do omdlení
a zmarem hrozí stále jen.
Každý si v duchu sen svůj hýčká
a všechno zmaří nový den.

Strach mám, že zítřek všechno změní
jak na žebříku prasklá příčka,
jak ze snů hrubé probuzení,
jak právníkova lstivá klička,
že budu vyschlá říčka
až řekneš mi že nic už není
mně zůstane jen vzdech a sten,
budu jak prázdná pokladnička
a všechno zmaří nový den.

Chtěla bych Tě líbat na rameni,
říkat si: "Ne, to není sen!"
na tom nic zítřek nepozmění,
neřekneš mi, že nic už není
a nic nezmaří nový den!