Právě tak rozdrobená jako hvězdy v čaji

Možná že pro ten neforemnej účes
jako krepové růže z pouti
které mluví cizí řečí
kancelářských spon
byrokracie
zichru
a rozdrobených sušenek
ve vystydlém čaji
plujících jako hvězdy
pozdě v noci na obloze
A pro ten svetr pro jeho sepranou
krásu nemůžu spát
A taky pro Tvé když jdeš z práce na autobusák
Když v trafice si koupíš
cizí smutky
A pro ten výmluvný úsměv bez protekce
bez křídel bez anilinu
Pro Tvoje dlaně co hladí v očích
kocovinu
Mám to! Pro Tvý nehty Pro ty nehty
co do duše zadírají se mi
A pro Tvou odvahu Pro to jak stále
žiješ v týhle zemi
A pro způsob Tvé závratné chůze pro
všechny Tvé strmé kroky
Pro Tvůj přístup Pro to jak nechceš
si hrát furt na otroky
Ano! Pro Tvé oči Pro jejich hloubku
bez pózy a falešné amnestie
Pro tu Tvou sílu Sílu říct
jak všechno kolem hnije
a kašlat přitom
na výčitky

Možná že právě proto
tak moc a neskonale

"Nečekejte vlídná slova
Tady se za ně musí platit"

TĚ MILUJI